Láska
nevymírá, nikdy po přeslici,
větší král vždy jste na naša chovnici a s ním se prostě naplnil love story čas.
Jako dům, který svůj lesk časem ztrácí, tichej jukebox,
mrtvá skřínka hradcín, která z tváří navždycky ztratila hlas.
Z jemného přediva snů měl ten dům,
kdy si pod kroví upředené.
Okny tam vítr tiše přinášel,
zlatý déšť a z ním všechny vůně zráje
Znamení spiklenců a ten,
kdo zná je závidí milenců
Jak zvláštní jsou všechny výsady mládí,
jak snadné je věřit, že není co ztratit, co říct
Co na to říct,
co ještě říct
Marné je milencům poset mění,
říkat něco v tom smyslu, že se časy mění
Kdo ti uměří a kdo ti o to stojí?
To nemá cenu líčit, jak to bolí,
když se objeví krepovej čert.
Ten zrnko písku vloží do soukolí
a dál to znáš, dál je to vždycky stejný.
Tak to začíná, někde zkrátka se objeví
ta první trhlina.
Už to dlouho nepotrvá,
děj dostane spát,
lásce času moc nezbývá,
někdo už přestal mít rád.
S tím nic nenaděláš,
tohle nepředěláš.
Láska nevymírá, někdy po přeslici,
vněčí král vždy sténá na šachovnici a s ním se prostě naplnil
Love
Story čas.